Kapitola 1

• Lidé potřebují naději pro to, aby mohli žít
• Opak spokojenosti není smutek nebo vztek, ale beznaděj
• Beznaděj je příčinou deprese, úzkosti, atp. – závislosti, obsese atp. jsou pokusy mozku najít naději
• Věřící páchají méně sebevražd než nevěřící, pravděpodobně kvůli naději
• Paradox pokroku – čím lépe nám je, tím více jsme depresivní a úzkostliví
• Čím bohatší a bezpečnější je místo, kde žijeme, tím větší máme šanci, že spácháme sebevraždu
• Argument: Čím lépe se máme, tím více toho můžeme ztratit, a proto se cítíme hůř
• 3 podmínky pro naději:
  • Pocit kontroly nad svým životem
  • Přesvědčení o hodnotě toho, co děláme
  • Komunita, která sdílí stejné hodnoty

Kapitola 2

• Lobotomie byla nejdřív určená pro léčbu úzkostí a deprese, ale později se ukázalo, že dělá z lidí „zombies“, proto se od ní upustilo

• „Klasické přesvědčení“ – pokud něco nedokážeme udělat, jsou na vině emoce

• Emoce nás vybízejí k akci a naopak

• Řídí nás emoce, rozum jen radí, kam směřovat – emoce nejsou přebít rozumem, emoční problémy musí mít emoční řešení

• Není východisko emoce potlačovat, ale ani se jimi řídit – mají fungovat ve spolupráci s rozumem

• Místo „krocení“ emocí by jim měl rozum vytvořit prostředí, kde se budou moct bezpečně projevovat

• Často je problém v tom, že si mozek myslí, že si něco pozitivního, nezaslouží, a proto to nedělá

• Emoce a rozum nemají stejný jazyk, ale rozum se může naučit k emocím přistupovat tak, aby to bylo výhodné

Kapitola 3

• Morální propast – máme pocit, že potřebujeme „dorovnávat“ bolest nebo potěšení – pokud nám někdo ublíží, ublížíme mu taky, pokud nám někdo něco dá, cítíme vděčnost, atp.

• Naše hodnoty jsou emocionální a dáváme přednost těm, co jsou nejvýše

  • „Růst“ znamená změnu hodnot k více optimálním
  • „Zábavné“ jsou hodnoty nahoře

• Malá a velká sebeúcta jsou jen narcisismus – myslíme si, že jsme speciální, a proto se s námi má zacházet jinak

• Čím větší extrém, tím více máme tendenci být extrémní v našich soudech - zjistit si kontext

• Naši identitu tvoří naše zkušenosti

• Přitahujeme lidi, kteří sdílí naše hodnoty, a odpuzuje ty, kteří ne

• Emoce nerozlišují čas, rozum ano – představa budoucnosti s jinými hodnotami vyvolá stejnou reakci, jako kdybychom je už měli

Kapitola 4

• Náboženství je pokus najít naději
• Nejvyšší hodnota v žebříčku je „boží“ hodnota, všechno hodnotíme skrze ni, jsme pro ni ochotni obětovat všechno ostatní
• Hodnoty jsou subjektivní a založené na víře
• 3 typy náboženství: spirituální, ideologické, interpersonální
  • spirituální – nejstarší, nejvíce risk/odměna, nedá se potvrdit, ani vyvrátit
  • ideologie – vznikají na základě vysvětlení si něčeho a víry, že pokud bude svět nějak fungovat, bude lepší, dá se potvrdit i vyvrátit, je rozšířenější a obyčejnější než spirituální
  • interpersonální – spory, politika, celebrity, vztahy, atd.
• Tribalismus je efektivní manipulace, která spojuje a dává status nedosažitelnosti – i prosté zpochybňování může být brané za nepřátelské
• Rituály upevňují víru, spojují nás s minulostí, značí důležitost – proč by jinak člověk dělal něco dokola, kdyby to důležité nebylo?
• Oběti, protože lidé cítí stud za svoje špatné činy, a myslí si, že se obětí vykoupí
• Stud je motivátor: Náboženství slíbí konečné řešení problému, který ve skutečnosti nemá řešení, a pokud problém vyřešený není, znamená to, že se nesnažíte dostatečně -> to vyvolá stud -> člověk potřebuje náboženství ještě víc, aby našel naději i přes selhání
• Náboženství se korumpuje, pokud ztratí původní hodnoty a změní je jen proto, aby zachovalo status quo - dovysvětlit

Kapitola 5

• I když Nietzsche psal o síle, samostatnosti, atd., byl slabý, trpěl spoustou nemocí a ostatní se o něho museli starat, jeho knihy neměly velký úspěch
• Nietrzche popsal „řídící morálku“ – člověk je v něčem lepší, a proto si zaslouží věci, a „otrockou morálku“ – člověk je v něčem horší, nebo se obětoval, a proto si zaslouží věci
• Věda je jediné náboženství, které se dokáže zlepšovat
• Lidé před vědou nezažívali stejný růst, jako my teď, neměli z čeho čerpat naději, proto se obraceli na spirituální náboženství – to se s příchodem vědy změnilo a náboženství začaly ztrácet na síle
• Spirituální náboženství jsou nevyvratitelná – tím jsou zdrojem nekonečné naděje
  • Nietzsche varoval, že se díky pádu křesťanství (společné a nekonečné víry) rozpoutá spoustu konfliktů, proto byl zhrozený „smrtí Boha“, pádem křesťanství
• Naděje vyžaduje konflikt, existuje jen při chtění změny
• „amor fati“ – bezpodmínečné přijetí života
• Nietzsche tvrdí, že byl lidé měli jednat bez naděje, jen tak se osvobodí
• Naděje je příčina i následek toho, že je všechno špatně

Kapitola 6

• Rozdíl mezi dítětem a mladistvým je vyvinutí systému hodnot, které leží před slastí

• Mladistvý přístup k životu je založený na kompromisech – pořád chce co nejvíce slasti a nejméně bolesti, ale na rozdíl od dítěte využívá rozum – stává se pro jen zprostředkovatelem přání ostatních, kdy je plní, aby za jejich neplnění nebyl potrestán

• Dospělost je přijetí netransakcionality – stojí na tom dělat věci proto, že jsou správné, ne že z nich člověk něco dostane, tyto hodnoty jsou „konečné“ – děláme je jen proto, že se mají dělat

• Dětství, adolescence a dospělost se neliší věkem, ale motivacemi

• Děti se učí odměňováním a trestáním hodnoty společnosti, pokud má ale příliš volnou, nebo naopak přísnou výchovu, nikdy se je nenaučí

• Hodnoty nejde lidi naučit, musí je pochopit a osvojit si je sami kvůli jejich povaze – např. respekt předpokládá dobrovolnost, jinak nejde o respekt

• Náboženství učí správné hodnoty, ale je jednoduché ho zneužít a obrátit v transakcionistické

• Následování Nejvyšší hodnoty bezpodmínečně dovede člověka dřív nebo později zbaví lidskosti

• Podle Kanta je nejpodstatnější to, co určuje významnost, tj. vědomí – dokáže ovlivňovat prostředí

• Naděje je nutně transakční – nabízí slib lepších zítřků výměnou za určité akce

• Kant tvrdí, že není morální využívat lidi jako prostředky, ale jako cíle – „rovnice lidstva“, vysvětluji např. i pozitivní vlastnosti a skutky

  • Dělat nemorální akce sobě je stejně nemorální, jako je dělat ostatním

• Každý člověk zlepšující sebe nepřímo zlepšuje společnost a pomáhá ostatním

• Nežijeme v materiální krizi, ale v krizi vyzrálosti

Kapitola 7

• „Blue Dot Effect“ – mozek si kategorizuje podle očekávání, pokud se vytratí jevy k rozpoznávání, mozek si upraví parametry, aby je začal znovu vidět
• My nejsme konstanta, konstanta je bolest – my se měníme, ale bolest je základním jevem v našem životě, který nevymizí
• Odstranění bolesti z života akorát zvýší naši citlivost na ni
• Bolest není součástí života, ale JE život -> je potřeba si najít smysluplné utrpení, ne se utrpení vyhýbat
• Nezlomnost – vlastnost, kdy se něco stává působením stresu silnější, např. lidské tělo
• Meditace je konfrontace s bolestí, nejde se v ní „zlepšovat“
• Život bez smrti není vzácný, tím pádem ale ani hodnotný

Kapitola 8

• Marketing se po 1920 stal nástrojem, který začal mířit na emoce, ne na rozum
• Existují inovace bolesti a rozptýlení od ní – inovace jsou výhodné pro spotřebitele, ale často se nevyplatí podnikatelů, u rozptýlení je tomu naopak
• Internet nedává lidem, co potřebují, ale co chtějí, je extrémně jednoduché se uzavřít v bublině
• Výběr =/= svoboda
• „Dávat lidem, co chtějí“ je často nemorální, protože to, co chtějí, jim často uškodí
• Svoboda není v tom mít neomezeně možností, ale v tom si moct zvolit svou bolest a oběti
• Demokracie není nejlepší, jen je nejlepší ze všech špatných systémů
• Svoboda vyžaduje vyzrálost a oběti – čím je společnost méně vyzrálá, tím více autoritářský režim potřebuje

Kapitola 9

• Pravděpodobně nás nahradí AI, a možná nám to pomůže
• „Vyhrává“ takový organismus, který dokáže co nejlépe pracovat s informacemi
• Katastrofické scénáře s AI jsou možná jen projekce naší vlastní psychiky a její schopnosti být krutá